100 let doktor Antonin Mikolášek, Sutivan
aneb "Jak rozeznít staré písťaly"
V roce 1998 se vydal český písničkář Bohdan Mikolášek, žijící od roku 1982 ve Švýcarsku, do Sutivanu na ostrově Brač, na místo kde se v roce 1921 narodil a první roky svého života prožil jeho otec Adrian.
Sutivan se na konci devadesátých let pomalu vzpamatovával z poslední války a domácí se z návštevy radovali a ochotně pomáhali hledat stopy a shromažďovat vzpomínky na rodinu doktora Antonína Mikoláška.
To by jeho dědeček, který zde působil za doby Rakouska-Uherska, před a po první světové válce jako obecní lékař.
Bohdanovi a jeho ženě Janě se v Sutivanu podařilo vypátrat nejen místa, kde rodina doktora Mikoláška tehdy bydlela, ale i řadu lidí, kteří o nich slyšeli od rodičů a dokonce i několik ještě žijících pamětníků jejich rodiny. Našlo si i několik předmětů, které prý zaručeně po nich zůstali - a několik originálů přednášek na téma Turismus a Sutivan...
Bylo jim samozřejmě milé, slyšet že na něj i jeho rodinu vzpomínají rádi. Nejen jako na lékaře ale i jako na "dobrého člověka"
Při tom pátrání také poznali mnohé i ze Sutivanu současného a tak i navázali řadu přátelských kontaktů.
Protože oba vyrostli v církevním prostředí – oba jejich otcové byli evangeličtí faráři a Jana sama se stala také farářkou – vypravili se v neděli samozřejmě do kostela. V místním kostele Nanebevzetí Panny Marie si Bohdan jako hudebník si nemohl nevšimnout, že staré italské varhany nehrají. Doslechli se ale jen, že se už opravit nedají.
To, že se skutečně jedná o vzácný nástroj, který by stálo za to opravit, potvrdila odborná expertiza švýcarských varhanářů. Na ekonomické řešení se Bohdanovi podařilo získat mladé varhanáře z českého Krnova a Sutivanští, povzbuzení finančním příspěvkem z farnosti jeho ženy Jany z Curychu a cílevědomostí tehdejšího faráře a jeho farnosti dali brzo dohromady potřebné prostředky.
Do roka se mohlo na varhany opět hrát. Psal se rok 2000.Jeden z prvních varhanních koncertu hrál Bohdan sám.
Vedle nového zvuku v kostele při mších, získalo město i novou kulturní scenu.
Tím vším se Bohdana a Janu stal Sutivan nejen místem dávných stop rodinných, ale také - jako asi kdysi pro jejich dědečka- místem, kam se stojí za to vracet, ba dokonce uvažovat o tom, se zde usadit.
Od té doby uplynulo deset let. Jana a Bohdan Mikoláškovi opravují starý kamenný dům, ve kterém se cítí jako doma.
Při výčtu různých dalších výročí tohoto roku – Bohdanovi bude letos šedesát – si uvědomili, že letos je to právě 100 let od doby, kdy doktor Mikolášek poprvé přišel do Sutivanu a že by stálo za to, oslavit to.
Na pozvání Bohdana a Jany - kolem padesáti členů rodiny Mikolášků z Čech, Francie, Německa a Švýcarska - se sjede v půli června do Sutivanu. Bude přítomen též velvyslanec České Republiky pro Chorvatsko pan Karel Kühnl.
Dr. Antonín Mikolášek nebyl v Sutivanu jen obecním lékařem, ale i propagátorem turizmu a iniciatorem kontaktů s tehdejším Československem.
Jedním z jeho častých hostů byl např. český akademický malíř František Petr,. Do Sutivanu jezdila také Alice Masaryková z rodiny prvního českého presidenta.
Plánovaný projekt stavby sanatoria „Klimatická stanice pro léto i zimu“ v zátoce Gomilica, který je dodnes v povědomí Sutivaňanů, se bohužel neuskutečnil.
Sutivanská obec a Turistická organizace chce tyto oslavy také podpořit a tak vyjádřit své ocenění kontaktů a zásluh nejen doby minulé, ale svůj zájem o to, aby se v dobré tradici a přátelství pokračovalo dál.
Staré varhany v Sutivanském kostele nezůstaly jen svědkem starých dob, ale podařilo se je znovu rozehrát.
Snem doktora Mikoláška nebylo - jednou se sentimentem vzpominat na doby minulé, ale přijet se na Sutivanském slunci rozehřát a oslavit toto místo, na jehož jedinečnost on věřil.
To má být také cílem oslavy k jeho stoletému výročí.